Juraj Gábor I Dívka před domem

Zlin
výstava 24. 11. – 31. 12. 2014
Krajská galéria výtvarného umenia v Zlíne
objekt, drevenná inštalácia

autor projektu : Juraj Gábor
statika objektu: Ondrej Marko
stavba objektu:  Igor Babiak, Ján Gábor, Patrik Mikloš, Tomáš Šoltys, Peter Vingárik
tím: Michal Pulman

foto: Dominika Jackuliaková

Představa zrakové pyramidy se stala základem renesanční teorie vidění. Ve svém pojednání Della pittura (O malbě) ji v roce 1435 definoval Leon Battista Alberti, který předpokládal fixní stanoviště pozorovatele; hrot jehlanu zasazuje do výšky očí diváka, rovina obrazu je tvořena příčným řezem pyramidy vidění. Objem jehlanu tedy představuje zorné pole pomyslného diváka pozorujícího obraz před sebou. Juraj Gábor na tuto představu reaguje a dodává ji nové významy spojené nejen s viděním a zobrazováním.  Z nehmotného - neviditelného pohledu se stal monumentální, těžký objekt definující scénu celého prostoru.
Cílená situovanost pozorovatele a jeho vidění je vystaveno specifickým podmínkám výstavního prostoru, který původně sloužil jako průmyslová výrobní hala. Divák je „nucen“ objekt obcházet a objevit vstup dovnitř pyramidy, v níž je vybudováno přizpůsobené prostředí kina. Na základně pyramidy je promítán videozáznam pořízený z ruky během hodinové performance samotným autorem, při níž se proměnil v soustředěně nehybného pozorovatele vybraného výjevu. Panoramatu příměstské krajinné scenérie v západu slunce dominuje věžový dům spolu s továrním komínem. Hodinový video-obraz patří do série Otevřená obrazová galerie, na níž Juraj Gábor pracuje od roku 2011. Divák má možnost nahlížet na scénu očima autora a sledovat jeho fyzické rozpoložení. Dovnitř dřevěné konstrukce jehlanu se dostávají také dva sloupy, které fungují jako přirozené překážky, jsou připomínkami prostoru. Silueta  a stín diváka se ve videoinstalaci stávají součástí obrazu. Divák symbolicky proniká do obrazového prostoru, podobně jako u romantiků fungoval motiv tzv. Rückenfigur, postavy obrácené zády k divákovi obrazu. Tato figura plní roli zprostředkovatele pohledu, je zástupcem diváka v obraze, díky ní dochází k znásobení pohledu. Stejně jako u Caspara Davida Friedricha a jiných romantiků je i v projektu Juraje Gábora důležité denní světlo, zejména námět zapadání slunce – performance se odehrála hodinu před setměním.
Pro Juraje Gábora je zásadní téma duality, protikladů a kontradikcí; statický obraz je střídán pohyblivým, nehybný pozorovatel (umělec držící kameru, sedící divák) doplňuje pohyblivý návštěvník obcházející objekt, den střídá noc, světlo tmu. Žádná z těchto opozic však není absolutní, ale je záměrně zpochybňována a rozrušována. Přechodové fáze mezi nimi (gradace), proces přeměny a motiv průniků mezi dvěma světy se stávají stěžejním momentem výstavy, která může vyznít v každém okamžiku jinak.

Kurátorka: Lucie Šmardová